Hlavní menu

Užitečné

Rubriky magazínu

Alternativní divadlo? To už nejsou jen loutky nebo tanec, vysvětluje mladá režisérka

6 minut

Pod pojmem alternativní divadlo si možná ještě hodně z nás vybaví něco divného. Netradiční prostory, méně známí herci, složitá témata. Nemusíte se ale bát, že jde o nějaký odpad. Jak říká režisérka Kasha Jandáčková, v Česku vzniká stále více kvalitních alternativních představení.

Jak jsi se vlastně dostala k režii alternativního divadla?

Vystudovala jsem ji na DAMU. Když jsem dělala herectví na konzervatoři, věděla jsem, že chci jít někam dál na vysokou školu, ale zatím jsem nevěděla kam. Pak jsem zjistila, že se na DAMU na katedře alternativního divadla mění vedení a nastupují tam mladí režiséři, které jsem tou dobou obdivovala. Tak jsem to šla zkusit a ono to vyšlo.

Ale proč právě to alternativní?

To bylo právě kvůli těm režisérům, až skrze ně jsem se začala o alternu zajímat. Při studiích na konzervatoři jsem často chodila do divadla a některé inscenace ve mě vyvolávaly mnohem víc emocí než jiné a líbila se mi. Tak jsem si zapamatovala, kdo je režíroval. Potom jsem zjistila, že jeden z nich – Jiří Adámek – otevírá nový ročník režie a dramaturgie na DAMU. Nakonec jsem pod ním studovala. Ale to tíhnutí k alternativnímu stylu divadla jsem pocítila nejdřív jako divák, teprve pak až jako režisérka.

Režisérka Jandáčková při práci

Režisérka Jandáčková při zkoušení představení, foto: Jiří Sejkora

Dá se podle tebe snadno rozeznat alterna od činohry?

Je to čím dál tím těžší. Dříve bývala činohra založená na slově a alterna na loutkách nebo tanci. To už dnes neplatí. Dobré činoherní divadlo se s tím alternativním dost prolíná. A myslím si, že budoucnost je v alterně nebo v kombinaci progresivní činohry a alterny. Vždycky budou lidi, kteří budou chtít vidět klasiku.  Ale třeba v zahraničí už diváci nemají problém jít na moderněji zpracované klasické drama. Například v Německu jsou už tradiční scény, divadla, kde se léta hrála činohra, ale teď se tam dost zásadně experimentuje . Mám pocit, že co je tady v Česku alternativní, už je v Německu běžné. U nás jsou diváci třeba šokovaní, že na divadelní scéně vidí projekci, herce, kteří se jinak hýbou a podobně. Ale jiné už to nebude, zpátky se ten vývoj nevrátí .

„Alterna často bere z textu jen to nejdůležitější – vezme to gró a zbytek místo slovy nahradí třeba pohybem.”

A když se zaměříme přímo na to, jak alternativní představení může vypadat – je nějaký zaručený způsob, jak divák už před představením pozná, že půjde o alternativnější kus?

Často jde například o textovou koláž, případně je to autorský text režiséra nebo celého týmu. V alterně je mnohdy herec i spolutvůrce toho představení. Také to ve výsledku bývá hodně vizuální divadlo – to se dá poznat třeba z doprovodných fotek. Těch možností jak udělat a poznat alternativní divadlo je strašně moc. Prostě myslím, že alterna často bere z textu jen to nejdůležitější – vezme to gró a zbytek místo slovy nahradí právě třeba pohybem nebo jinými výrazovými prostředky.

Takže je například možné, aby nějaké dílo od Shakespeara hrál třeba polonahý herec a ideálně v jiném prostoru, než je divadlo?

To je klidně možné. Ale forma ještě nedělá dobrou alternu. Ono to zní hrozně, když si představím, že na scéně stojí polonahý herec a hraje Shakespeara. Ale také to může být úplně skvělé představení. Je to asi o tom, jak ta forma a ta scéna, pomůžou tomu tématu. Je potřeba zamyslet se nad tím, v čem je to výhodnější než klasické zpracování. Jde udělat Shakespeara alternativně, ale přitom je potřeba v něm zanechat autorova poselství. Tedy pokud jsou aktuální a zrovna Shakespeare je za považovaný za nadčasového autora.

Co je pro tebe tedy zásadní, když režíruješ?

Začíná to většinou u textu. Buď nějaký sama napíšu, nebo najdu něco hotového, co mě osloví a pak to adaptuji. Ale ty texty vůbec nemusí být alternativní. Spíš jde o ten přístup k němu. Režíruji tak, jak to téma cítím, jaké vidím obrazy, jakou si představuji atmosféru. Třeba moje představení “Ve dne v noci” je úplně klasický scénář jako pro činohru. Jen to zpracování je možná trochu neobvyklé. Založené je to na dokumentárních výpovědích, potom se přidává pohyb a celé to podporuje silná hudba.

Za ten text jsi získala dokonce i ocenění.

To je fakt. Asi to (pozn. “Ve dne v noci” pozn. red.) byla dobrá hra. Je to text, který vypráví příběhy skutečných obětí teroristických útoků nejen v Evropě. Dostala jsem za ni cenu Evalda Schorma od agentury DILIA. Ale o oceněních to není. Spousta mých spolupracovníků ani neví, že jsem nějakou cenu dostala a rozhodně to pro mě neznamenalo, že by se mi začaly hrnout nabídky na režii.

„Spousta mých spolupracovníků ani neví, že jsem nějakou cenu dostala.”

Každopádně máš teď i další představení v Divadle v Dlouhé. Můžeš ho představit?

Je to divadelní hra německého autora Rolanda Schimmelpfenniga a jmenuje se Čtyři světové strany. Pro mě je to hluboce současný text, protože na základě osobních příběhů vypráví o západní společnosti, o kapitalismu a o lidech, kteří se rozhodnou jít proti systému.Divák si musí spojovat informace do sebe, protože je to taková detektivka a příběh nejde chronologicky za sebou. tam tak využívám filmové médium – projekce, které dotváří atmosféru a příběh divákovi zpřehledňují. Chápu, že to pak může být pro běžného diváka složité, ale i když si z toho neodnese celistvý příběh, tak se třeba alespoň zamyslí nad atmosférou nebo emocemi, které v něm vyvolaly některé momenty inscenace a to mu něco dá.

Kasha Jandáčková (26)

Vlastním jménem Kateřina pochází z jihočeského Tábora. Vystudovala herectví na Pražské konzervatoři a pak režii alternativního divadla na DAMU, kterou absolvovala úspěšným představením K smrti šťastni. Hrála ve filmech Poupata, Čtyři Slunce nebo v sérii České století. Spolupracovala s režisérkou Petrou Tejnorovou a její skupinou Sgt Tejnorová & The Commando, s Divadlem LETÍ a festivalem Prague Pride, se souborem 11:55, s divadlem Komedie nebo s režisérem Martinem Kukučkou (SKUTR)

Chcete vidět něco z tvorby Kashy Jandáčkové? Zajděte do Divadla v Dlouhé na představení Čtyři světové strany, nebo do experimentálního prostoru NOD na oceněnou hru Ve dne v noci.

Zaujalo vás alternativní divadlo, ale zatím nevíte, kam na něj? Určitě nešlápnete vedle, když v Praze vyrazíte na Jatka78, do Studia Hrdinů nebo Divadla Archa. Svou alternativní scénu má už spoustu let i Národní divadlo. Pokud vás láká tanec,tak vyražte do Divadla PONEC a na méně známé mladé tváře přímo do studentského divadla DISK. V Brně by vám neměl ujít program divadla Husa na provázku, v Olomouci Divadlo na Cucky a v Hradci zase Divadlo Drak. A třeba navzdory názvu alternu hraje i v Činoherním studiu Ústí nad Labem.